Soustředěné vyhledání pachu v nášlapu

Šlapeme oblouky
Pokud jsme zvládli počáteční fázi výcviku a pes nám již samostatně, spolehlivě a s potřebným zájmem sleduje nejméně padesát metrů dlouhou pachovou stopu v přímém úseku, začínáme přecházet z přímých úseků do velikého oblouku. Samozřejmě, že stopu v této fázi klademe již jen jedním směrem. Neustále však pokládáme do šlápot pamlsky. Ne však již do každé jako v počátku, ale postupně ve větších rozestupech. Musíme vycházet ze zájmu psa. Pokud je malý, pamlsků používáme více a naopak. Určitým měřítkem v pozdějším výcviku může být i fakt, že pro psa je silnějším motivem sledovat pach kladeče a pamlsky přechází.

Schematické znázornění tvarů stop od počátku nácviku na krátkých a rovných stopách, s postupným prodlužováním úseku. Dále vytváření oblouku s postupným zmenšovánim jeho poloměru až po pravý lom s přechodem do druhého úseku a označením předmětu na konci stopy. Pokračujeme stopou s více úseky, lomy a předměty. Oblouky a lomy střídat nepravidelně vlevo a vpravo.

Čichá doopravdy?
Kladením stopy do oblouku si ověříme a zároveň potvrdíme, zda jsme doposud pracovali správně a jestli pes skutečně položenou pachovou stopu sleduje čichem. Může se totiž stát, že se dosud prováděným výcvikem jen naučil, že vyrazí z nášlapu přímým směrem a někde na konci jej čeká odměna. V takovém případě jsme se dopustili chyby a musíme začít od začátku. Pokud jsme postupovali správně, pes z rovného úseku změnu směru a přechod do mírného oblouku zaregistruje a stopu nám sleduje opravdu po oblouku položené stopy. Tím si potvrdíme, že svoji práci děláme dobře a zároveň již začínáme provádět přípravu psa k vypracování Iomů. Zde je potřeba zdůraznit, že připravit psa k čistému vypracování nejen pravoúhlých, ale i ostrých Iomů je náročnější než sledování rovných úseků. Výcvik vyžaduje trpělivost, důslednost a zejména pravidelnost. Tím není myšleno, že pes musí stopovat každodenně. Opět musíme vycházet z jeho povahy. Některého časté stopování začíná znechucovat a ztrácí zájem. Jiný pes zase naopak potřebuje práci na stopě častěji, jinak se dopouští chyb zpravidla plynoucích z jeho přílišné chtivosti. Dobrý stopař musí mít o stopu zájem, ale přitom pracovat klidně a soustředěně.

Cílem je dosáhnout, aby byl pes schopen bez problémů vypracovat lomy oběma směry.

Ukázka vedení psa s podvlečeným stopovacím vodítkem i mezi zadníma nohama. Psovod má možnost rychle a účinně použit nepodminěného podnětu (vodítka) k nápravě chyby psa.

Z důvodu možnosti ovlivnění a usměrnění doporučuji psa vést na stopovacím vodítku na obojku s provlečením mezi předníma i zadníma nohama. Rovněž vzdálenost psovoda za psem musí odpovídat fázi jeho vychozenosti a způsobu sledování stopy. Měli bychom za ním chodit tak daleko, abychom mu nedovolili zbytečné pobíhání mimo a dostatečně rychle a včas jej dokázali opravit či usměrnit v případě, že stopu sleduje nepřesné a nesoustředěně. S přibývající jistotou jeho práce délku vodítka postupně prodlužujeme na větší vzdálenost, respektive až na celou jeho délku, tedy na deset metrů. V této fázi výcviku by na konci stopy již měl pes označovat nalezený předmět. V počátku je tímto oblíbený předmět psa, kterým byl doposud na konci stopy odměňován. O tom ale až příště.

Bc. Jiří Lasík