Velký švýcarský salašnický pes

   I přes svůj impozantní vzhled má velký švýcarský salašnický pes mírnou vyrovnanou povahu. Může se chlubit odvahou a inteligencí, v každé situaci se chová nebojácně a jistě. Patří mezi ostražité věrné hlídače a ochránce, který vás nenechá nikdy ve „štychu” a zasáhne vždy v pravou chvíli.
    K dětem je milý, brzy si k rodině vybuduje silné pouto. Pokud nezanedbáte jeho výchovu, stane se poslušným a dobře ovladatelným. Chybí mu lovecký instinkt, a tak dobře vychází i s jinými domácími zvířaty. Pokud vás zná, dočkáte se bezmezné dobromyslnosti a přítulnosti, v opačném případě narazíte na sebejistou osobnost psa, většinou se však nechová dominantně. Velký švýcarský salašnický pes je ideální rodinný společník.

   Velký švýcarský salašnický pes je mohutné tělesné stavby s krátkým a zavalitým krkem. Je vždy krátkosrstý a tříbarevný. Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílými symetrickými znaky. Hnědočervenou barvu pozorujeme mezi základní černou a bílými znaky na tvářích a nohou, dále pak nad očima a spodní straně ocasu. Bílé znaky jsou na hrudi, čele (lysina) a tlamě, dole na tlapách a na konci ocasu. Tmavé oči mají mandlový tvar a jsou přímo posazené. Ocas velkého švýcarského salašnického psa je těžký, bohatě osrstěný a v klidu svěšený. Pes má kohoutkovou výšku 65-72 cm, fena 60-68 cm. Hmotnost není přímo určená, pohybuje se od 50 až do 70 kg.

   Číslo standardu: 58/05.05.2003 (Švýcarsko). Zařazení v FCI: FCI II. – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, sekce 2.3. Švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky.

   Velkému švýcarskému salašnickému psu nepostačí obyčejné procházky, vyžaduje mnohem více pohybu a venčení potřebují zpestřit nepřebernými úkoly a dováděním. Brzy si zamilují jakoukoli hru nebo honičku. Pastevecké instinkty se projevují neustálým naháněním všech přítomných dohromady a upřímným smutkem, když se někdo odtrhne od skupiny a vyrazí jinam. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu. Velký švýcarský salašnický pes nevyžaduje žádnou speciální péči o srst, největším oříškem pro majitele je spíše to, jak psa zabavit, aby se neukousal nudou.

   Velcí salašničtí psi pocházejí ze psů starých Římanů. V odloučených alpských údolích se pak dále vyvíjeli v odlišná plemena podobných zabarvení, ale různých velikostí nebo forem ocasu. Největší rasy se dříve používaly i pro tah menších vozíků, plemeno však pomalu vymíralo. K dalšímu rozkvětu pak došlo až v našem století, švýcarští psi se považovali hlavně za řeznické, ochraňovali dobytek. Povšiml si jich až švýcarský kynolog Heim v roce 1908, plemeno osamostatnil od Bernských salašnických psů a zavedl první organizovaný chov. Plemeno Velký švýcarský salašnický pes se používalo i za 2. světové války k nošení těžkých nákladů a k tahu v nepřístupných horských terénech. Existuje však mnoho blízce příbuzných plemen, například entlebušský salašnický pes, který se rodí již se zakrnělým ocasem, bernský salašnický pes nebo appenzellský salašnický pes s ocasem stočeným nad hřbet.