+420 774 633 661 info@zkotachov.eu

Belgický ovčák

(malinois, groenendael, tervueren, lakenois)

Využití služební plemeno
Velikost střední plemeno
Původ plemene Belgie
Výška v kohoutku 58 – 62 cm
Hmotnost v dospělosti 20 – 30 kg
Věk 12 – 14 let
Délka srsti dlouhá
Péče o srst denní
Vztah k dětem špatný
Vztah k ost. zvířatům špatný
Náročnost na výchovu náročný
Náročnost na pohyb náročný
Vhodné prostředí předměstí, venkov
Využití psa společník, hlídací
Časová náročnost půl dne

 

Povaha plemene

   Plemeno belgických ovčáků je známé především díky celé řadě vynikajících povahových vlastností, které tyto psy předurčují nejen pro ochranu lidí a jejich majetku, ale také k řadě pracovních a sportovních uplatnění. Belgický ovčák je velice chytrý, učenlivý, vytrvalý a pracovitý. Je to také výborný obranář, takže jeho vztah k cizím lidem je velice odměřený a v případě potřeby dokáže být velice razantní, tvrdý a nekompromisní. V rodině je to citlivý a pozorný pes.

Popis Belgického ovčáka

   V případě belgických ovčáků se jedná vždy o středně vysoké a harmonicky stavěnépsy s přiměřeně velkou hlavou a inteligentním výrazem. Plemeno se dělí na:

  • Malinois – krátkosrstý, barva srsti výhradně bledě rezavá s černými konečky chlupů. Bílé znaky jsou povoleny na prsou a prstech.
  • Groenendael – dlouhosrstý, barva srsti pouze černá, bílé znaky možné na prsou a prstech.
  • Tervueren – dlouhosrstý, barva srsti žlutá s uhlováním (je upřednostňována) nebo šedá s uhlováním, obě tyto možnosti s černou maskou.
  •  Laekenois – středně dlouhá, suchá, vlnitá a „drátovitá“ srst v bledě rezavé barvě s možným tmavším „uhlováním“ v rámci masky a na ocase.

   Tito psi by měli mít čtvercový tělesný formát. Belgický ovčák je jednoznačně skvěle stavěný, jeho tělo je silné, hrudník hluboký. Ocas je střední délky a je nesen ve svěšené pozici. Nohy musí být rovné a vzájemně rovnoběžné. Hlava belgického ovčáka je poměrně dlouhá a suchá, ale jemně modelovaná a vždy je nošena velice hrdě. Tlama se rovnoměrně zužuje směrem k čenichu. Oči jsou u belgického ovčáka žádoucí středně velké, mandlového tvaru, vždy tmavé barvy. Uši jsou rovněž vždy vysoko nasazené, vztyčené, trojúhelníkového tvaru. Průměrný věk belgického ovčáka je 12 – 14 let.

Klasifikace FCI

   Číslo standardu: 15/19.04.2002 (Belgie). Zařazení v FCI: FCI I. Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických), sekce 1.1. Ovčáci s pracovní zkouškou. Oficiální zkratka v ČR: BOM.

Základní péče o psa

   Srst belgického ovčáka Groenendael a Tervueren vyžaduje mnohonásobně větší péči, oproti Malinois, který nevyžaduje žádnou zvláštní péči, protože jejich srst je dlouhá, nebo středně dlouhá. Nedoporučuje se však příliš časté kartáčování, které by mohlo narušovat podsadu srsti. Ideální je pravidelné pročesávání dostatečně řídkým hřebenem. Srst Belgického ovčáka Laekenois je natolik zvláštní, že vyžaduje péči zcela specifickou. Prospívá jí pročesávání řídkým hřebenem, ale srst se nikdy nesmí stříhat – došlo by k jejímu mnohaletému poškození. Naopak žádoucí je tzv. trimování – tedy ruční vyškubávání, v ideálním případě alespoň dvakrát ročně.
   S výjimkou druhu Malinois lze konstatovat, že péče o srst zbývajících druhů belgického ovčáka klade na budoucího majitele zvláštní nároky již ve své základní péči. Další potřeba zvýšené péče pak u všech zmíněných rázů belgického ovčáka vyplývá z jeho povahových vlastností. Plemeno bylo vyšlechtěno jako pracovní a z toho důvodu je na majiteli, aby pro svého psa dokázal vymyslet a realizovat náležité zaměstnání spojené se značnou dávkou pohybu. Pokud tak neučiní, vychová nevyrovnaného a nespokojeného psa, který si bude zábavu zoufale opatřovat sám, což může přinést jen nepříjemnosti. Tito psi jsou nesmírně učenliví a hodí se proto téměř ke všem psím sportům, ale všechny rázy se také velice dobře uplatní jako pracovní psi – své úspěchy si vydobudou u policie, jako lavinoví či záchranářští psi. S výchovou belgického ovčáka to rovněž není úplně snadné. Tito psi působí sebevědomým a odvážným dojmem a takoví opravdu jsou, pokud je vychoval odpovědný majitel. Jako štěňata jsou totiž na člověku až citově závislí, dokonce potřebují, aby jim jejich majitel postupně posiloval sebedůvěru jejich pozvolným a pomalým poznáváním života, jeho situací a ostatních psů, zvířat a lidí. Necitlivá výchova tohoto psa může zanechat trvalé následky v podobě možné neočekávané agrese způsobené strachem.

Historie plemene Belgický ovčák

   Postupným šlechtěním kdysi velkých, obranářských ovčáků se ve druhé polovině 17. století začala rýsovat nová podoba těchto psů. Byli menší, hbitější a dovedně pracovali se stádem. Byli velice rozšíření po celé Evropě, k uznání jednotných exteriérových znaků došlo v Belgii koncem 19. století. Belgický ovčák se vyskytuje ve čtyřech různých rázech, které se od sebe liší především délkou a barvou srsti.